Sestra a členka klanu...5
Procházela sem se dál a nejednou do někoho vrazila. "Jauvajs! Promiň." Zvedla sem hlavu a viděla Kibu. "Co tady děláš?" ptala sem se a on mi pomohl na nohy. "Musel sem se projít, děsně mě bolela hlava. To nejsi jedinej a máš tam ještě triko. Jo já vim, chtěl sem se tam stavit, ani nevim jak sem došel domu. Já sem hned usnula takže ti to fakt neřeknu. Tak zajdeme pro to triko, doma se ptali proč sem se vrátil polonahej. Jo jasně," usmála sem se a šli sme směrem ke mě. "Ty víš proč sem neměl triko? Ty si nic nepamatuješ? Vůbec nic," zasmál se a rozpačitě se podrbal na hlavě. "Bylo ti horko a pořád ses vztekal že to škrábe," řekla sem nakonec a zamračila sem se. "Nevíš co všechno sem dělal? Akorát samý kraviny a já s tebou. A jaký? Z Kakashiho sme udělali KakaDrákulu, blábláblé. Oh...aha, je naštvanej? Ne, smál se tomu. A ještě něco? Myslim že už nic. Seš si jistá? Zajímá tě něco konkrétního? No tak třeba holky. Buď v klidu. Okej, díky," usmál se a já odemkla. Dala jsem mu tričko a udělala něco k pití. "Díky," zaculil se a já úsměv oplatila. "Chceš ještě něco? Ne dík, už budu muset jít, mam ještě práci. Jo tak čau," zavřela sem za ním dveře a sedla si na gauč. Položila sem si hlavu na kolena a přemýšlela. Vytrhlo mě z toho až zaklepání na dveře. Rychle sem se zvedla a běžela otevřít. "Co tady děláš Sasuke? Nemam náladu řešit ještě tebe," chtěla sem zavřít dveře ale zastavil mě. "Neboj, přišel sem se jen podívat. Fajn tak pojď dál. Není ti nejlíp co? Není mi vůbec dobře. Nedivim se. Chceš něco? V poho, zvládnu si něco udělat. Fajn," sedla sem si zpátky na gauč. Sasuke si stoupl přede mě a díval se na mě. "Stalo se něco? Nic," řekla sem a z očí mi vytekly slzy, které sem se snažila zadržet. "Ai?" díval se na mě z výrazem, je mi to vážně líto. "Měl si pravdu," vrhla sem se mu do náruče a začla brečet, nemohla sem to zastavit. Sasuke mě objal a počkal než se uklidnim. "Měl si pravdu,"vzlykala sem potichu na jeho hrudi. "Hej, hej, klid, všechno bude v pohodě." Podívala sem se na něj a byla ráda že tam je. "Děkuju," řekla sem potichu a utřela si slzy. "Není zač, vim že by ti to ublížilo. Asi máš pravdu, vážně ti děkuju. Nemusíš, je to v pohodě." Usmála sem se a Sasuke se podíval kolem. "Chceš pomoc to tu uklidit? Ne to je v pohodě, snad to zvládnu do pondělí," zasmála sem se a Sasuke zavrtěl hlavou. "Pomůžu ti. Tak díky, nejsi tak špatnej. Od toho sou bráchové," mrkl na mě a já se zarazila. "Cos- cos to právě řekl? Černé oči, podstata ohně a blesku, komu by to nedošlo Ai. Pleteš se," podívala sem se na něj a dál zbírala kelímky od pití. "Ne, jsi moje sestra. Jak si na to přišel? Nechal sem udělat test z tvojí krve na mym shurikenu." Najednou se mi udělalo zle a musela sem si sednout. "Tak proč to všechno předtim?" podívala sem se na něj. "Sakura mi to řekla až dneska," zasmál se a sedl si naproti mě. "Takže předtim si to ještě nevěděl? Takže teď si to přiznala," usmál se vítězně. "Stejně bys mě donutil to přiznat. Jo pravda," pokrčil rameny a díval se na mě. "Jak vůbec víš že sem tvoje ségra? Je to jasný. Hm... Vážně si moje sestra? Jo, už to tak vypadá. Proč-proč to nevim? Jak já to mam vědět? Neznala sem ani rodiče a mimochodem sme dvojčata," protočila sem oči a dívala se stranou. "Jak to víš? Řekl mi to. Itachi? Jo ale už je to dýl, proto sem přišla sem, najít tě. "Jakto že o tobě Itachi ví? Je starší. A ty si s nim ve spojení? Ne. Vůbec to nechápu. Prostě to nikomu neřikej, prosím. Jo jasně, a co sharingan?" Udělala sem pečeť a podívala se na něj. "Wow, libový. Sasuke máš ho taky. Jo ale to je...prostě je to úžasný, sem šťastnej že mam rodinu," zasmál se a obejmul mě. "Hlavně nezměkni. To ani nemam v plánu." Musela sem si uznat že sem teď byla taky šťastná, aniž bych chtěla spustily se mi znovu slzy. "A pak kdo měkne," usmál se na mě a pevněji mě stiskl. "Divim se že nemáš ještě uplně promočenou košili," zasmála sem se a pořád byla v jeho objetí. "Teď když už je to venku a sme rádi že sme se našli, nechceš jít bydlet ke mě? Nemůžu. Proč? Nikdo to neví a ani to nechci. A proč? Vždyť je to skvělý. Byl by z toho děsnej rozruch a prostě ne. A vážně nemůžeš ke mě? Ne a navíc by to bylo divný když chci někoho jinýho. Všichni by si pak mysleli bůh ví co. Pravda, takže chceš vážně Kibu. Jo, mam ho ráda. On je fajn. Hele to že si můj brácha neznamená, že se ti se všim budu svěřovat. Já vim." Sasuke se celou dobu usmíval. "Ai nezajdeme někam? Kam? Zvu tě na jídlo." Pravda měla sem docela hlad. "Fajn ale jenom jídlo a první uklidíme aspoň jeden pokoj. Jak chceš." Usmála sem se a pustili sme se do práce.