Love povídky

Najedla sem se, připravila učení a vyšla. Hinata tam dorazila pár sekund po mě. "Nečekáš dlouho že ne? Teďka sem přišla," usmála sem se na ní. "Tak můžeme vyrazit ne. Jasně." Šla sem vedle Hinata a snažila se od ní zjistit co nejvíce věcí o Konoze a týmu. "Takže Shino používá brouku, Kiba psa a ty svoje oči? Ano přesně tak. To je dobrý, musíte být dobrej tým. Občas i jo," zasmála se. "Co používáš ty? Genjutsu a ovládám oheň a blesk. To máš dobrý, od nás nikdo kromě Kurenai genjutsu nepoužívá. Tak už jo, teda pokud mě přijmou i ostatní a Kurenai. To se neboj, sou fajn." Dorazli sme tam a já viděla Shina a kluka který ke mě byl otočený zády a měl vedle sebe psa. "Kibo, myslela sem že si nemocnej," zasmála se Hinata. Dívala sem se na něj a čekala jestli se otočí. Otočil se s žářivým úsměvem a mě se v tu chvíli sevřel žaludek. Nedala sem na sobě nic znát a jen se usmála. "Čau já sem Kiba a co ty?" byl u mě ve vteřině a já slyšela jeho pohodovej tón. "Ai," odpvěděla sem krátce. "Ai, to má přece Gaara vytetovaný na čele a znamená to láska co?" Vůbec sem nevěděla o koho jde. "Jo láska to znamená ale nevim kdo je Gaara. Jeden kámoš z Písečný, někdy se s nim určo poznáš," mrkl na mě a vrátil se k Shinovi. "Neupozornila si mě že je tak hrr a pohodovej," zašeptala sem Hinatě. "Nevěděla sem ža tady bude a taky je děsně zvědavej. Díky," zasmála sem se. "Jo mimochodem jeho pes, Akamaru, pomáhá mu v boji a mají společné techniky ale to už víš. Akamaru, fajn, kouše? Nekouše," odpověděl Kiba ale neotočil se. Potom se na mě s úsměvem podíval, "bojíš se psů? Ne, jen sem se ptala. Jeho se bát nemusíš, je to nejlepší pes na světe. Fajn, věřim ti, taky se ho nebojim. Taky ti věřim," zasmál se a přišla Kurenai. "Ai, takže sis vybrala náš tým? Jestli s tím bude nějaký problém klidně půjdu jinam. Budu ráda když zůstaneš, prý používáš genjutsu, můžu tě toho hodně naučit. Arigato Kurenai-sensei." Všichni se usmáli. Nějakou dobu trénovali a pak to Kurenai ukončila. "Ai jestli chceš můžeš ještě zůstat a můžeme to zkusit. Tak fajn. Tak teda ahoj Ai," rozloučili se všichni a odešli. "Tak jak začneme?" zeptala jsem se ale už sem byla chycená v jednom z jejích genjutsu. "Zdá se mi to, nebo to na tebe nepůsobí?" Usmála sem se a Kurenai se ocitla v bílém prostoru. "K-kde to jsem? V genjutsu," přicházela ozvěna ze všech stran. Najednou obloha uplně zčernala a Kurenai se začala pomalu rozplývat. "Ale co to moje genjutsu, použila sem docela silné. Přivlastnila sem si ho. Cože?! Odrazila sem ho na vás Kurenai-sensei ale teď už ho budu moc taky používat. Tohle přeci nejde. Tohle je má schopnost, stačí aby na mě někdo použil genjutsu a já ho pak taky umím. To zní jako kdyby si byla z klanu Uchiha. Ne, ti používají sharingan a naučí se všechny techniky. Pravda, ale s tvýma schopnostma jsou schopni tě trénovat jen tři lidi. A co vy? Ano můžu ti pomáhat ale nejlepší by pro tebe byl někdo se sharinganem. Takže mluvíte o těch jako jsou Itachi, Sasuke a Kakashi. Přesně tak, ale Itachiho vyškrtneme, je to nepřítel. To Sasuke taky," odfrkla sem si potichu. "Máš se Sasukem nějaké problémy? Ne, vlastně ne. Slyšela sem že ste zdemolovali celou třídu. Jo, to je jaksi pravda. Hned první den? Jo, nebyl zrovna příjemnej. Jestli chceš srovnám ho. To myslim zvládnu i sama," zaculila sem se a zrušila genjutsu. "Tak co si o tom myslíte? Nemám slov, ty bys měla být už mezi ANBU. Oh..děkuji. Půjdu za Tsunade jí to oznámit. Nechci ale být mezi ANBU. Proč? Jsou nejsilnější a nejlepší, byla by to skvěla šance. Já nevim. Zkusim to říct Tsunade a pak ti to přijdu říct, zkus se zatím rozmyslet. Fajn." Šla sem domu připravit to tam na párty. "Můžu Tsunade-sama?" zaklepala Kurenai na dveře a vešla. "Co se děje? Ai, zkoušela sem jí a má skvělý schopnosti. Ano to víme a ty chceš něco navrhnout že? Mohla by zkusit jednotku ANBU." Tsunade se na chvíli zamyslela. "To je skvělý nápad, ona souhlasí? Rozmýšlí se, půjdu za ní. Řekni jí že má do zítra čas si to rozmyslet, ale ať se zastaví zítra odpoledne. Dobře a děkuji. Měj se Kurenai." Měla jsem skoro hotovo když někdo zaklepal. "Pojďte dál Kurenai-sensei," pozvala sem ji. "Dáte si něco? Díky ale nebudu zdržovat, slyšela sem o párty takže máš asi dost práce. Ne, už mam všechno hotový. Stejně sem ti jen přišla říct pár věcí. Tak se posaďte, udělám aspoň něcok pití," usmála sem se a šla pro sklenice. Sedla sem si naproti ní a upřela na ní tázavý pohled. "Zítra odpoledne se máš stavit za Tsunade, do té doby si to můžeš ještě promyslet. Myslim že po dnešku toho moc nenamyslím takže jsem se už rozhodla, ale stejně mám pár otázek. Ptej se. Kdybych byla ANBU tak bych asi nemohla být s normálním týmem že? Nejprve by si šla k začátečníkům takže práce bude míň, takže si myslíš že by to docela šlo. Docela? Ano, občas bys jenom vynechala tréning nebo misi ale mohla by si být v týmu. A můžu být ve vašem týmu Kurenai-sensei? Jistě, ale řekni mi jak ses rozhodla." Chvíli sme ještě přemýšlela abych toho nelitovala a pak sem se na ní podívala. "Půjdu do toho." Kurenai se usmála, "děláš dobře, máš štěstí a navíc je to skvělá příležitosr pro ninju jako ty. S týmem chunninů bys toho moc nedokázala. Jo ale často někam pošlou ANBU které zabijou a jdou tam ostatní a porazí je. Jo ale oni nemají žádnou motivaci, sou posláni jenom na misi, nevědi o co jde ani jaký k nim kdo má vztah, ty to vědět budeš. Věřím vám Kurenai-sensei. Já tobě taky, jen o tom nikomu neříkej. Nebojte, slyšela sem toho o ANBU hodně, nikdo nezná jejich pravou tvář. Správně, měj se Ai. Vy taky," usmála sem se na svého nového mistra a Kurenai odešla.