Proč zrovna on...6
Vyjímečně sem se vzbudila dřív než on a chtěla jít udělat snídani, ale zastavil mě. ''Myslela sem že spíš. Kam jdeš? Chtěla sem jít udělat snídani. Tak to asi nepůjde. Proč? Chci tě tu ještě chvíli mít,'' usmál se a políbil mě. ''Pak ale nebude snídaně. Něco se najde.'' Zasmála sem se, ''tak vylez. To se mi nechce, je teprve osm. Tak spi. To se mi taky nechce když tu nejsi.'' Usmála sem se a vykroutila se z jeho sevření. ''Smůla, buď vylez nebo spi.'' Itachi se zasmál a posadil se. Rozespale se podrbal na hlavě. ''Takže?'' podívala sem se na něj. ''Rozmýšlím se,'' zívl si a zase spadl do postele. ''Myslim že už si se rozmyslel,'' zasmála sem se a šla do kuchyně. Chvíli sem se koukala na telku a pak to šla připravit. ''Itachi vstávej. Už du, už du.'' Naklonila sem se a políbila ho. Otevřel oči a usmál se, ''takhle se probouzej princezny a ne ninjové. Jakej je v tom rozdíl,'' zaculila sem se na něj. ''Máme dneska něco v plánu? Nevim o tom. Tak už jo,'' zasmál se a vylezl. ''Copak to je? Nech se překvapit,'' mrkl na mě. ''No ták sem zvědavá. Máš smůlu, buď se nauč číst myšlenky nebo si počkej. To není fér,'' zasmála sem se a skočila mu na záda. Chytil mě a zatočil se. ''Bude blbě spíš tobě a spadneme oba. Stejně ti to neřeknu. Fájn nechám se překvapit, ale už se netoč.'' Itachi se zasmál a zastavil. Pustila sem se a spladla na zadek. Itachi se začal smát a já se zamračila. ''Ale no tak, neškleb se nebo nic nebude. Řekneš mi to? Um...ne. Asi tě neukecám, co? Ne na to zapomeň. Fájn tak se aspoň nasnídej. Ty nebudeš? Já už měla, chtěla sem tě nechat vyspat. Mohla si mě vzbudit. Jo, ale to se mi nechtělo. Můžeš se jít zatim oblíknout. A do čeho asi? Zkus ty kraťasy a vezmi si moje triko,'' zasmál se. ''Jestli se chystáš jít mezi lidi tak to bude vypadat divně. Co? To triko. Půjčim ti plášť. Ten sexy-Akatsuki pláštík? Jo, vadí? Ne, tobě sluší a si v něm sexy, ale já budu vypadat jako pytel od brambor, značka Akatsuki.'' Itachi se zasmál a zvedl se, ''tobě bude slušet taky,'' políbil mě. ''A nemáš něco holčičího? Ne, já fakt ne, ale zkus Deidaru. Radši ne, možná příště. Aspoň to zkus. Fajn,'' protočila sem oči a šla se převlíct. ''Kde máš ten plášť? Na gauči.'' Oblíkla sem si ho a podívala se do zrcadla. ''No vidíš, si taky k sežrání. Jo jasně, ještě make-up a můžu jít za klauna. Není to tak hrozný. Ehm...ty deš v pyžamu? Ne, jdu se převlíct. Čekám,'' řekla sem a skočila na gauč. Chvíli sem čekala než přišel. ''Můžeme jít. Zdá se mi to nebo máš krátkej rukáv? Proč? Já se tu zabíjim o ty dlouhý a ty si tu kráčíš v krátkym. Chceš ho taky? Ne zvládnu to,'' zasmáli sme se. ''Mimochodem, sluší ti to. Líbim se ti já a nebo moje svaly? Obojí,'' zasmála sem se a on mě chytil za ruku. ''Už mi řekneš kam jdeme? Budeme tam asi za hodinu, tak si počkej. Có, to je to tak daleko? Klid není, jenom nechci spěchat.'' Znuděně sem se na něj podívala. ''No co, naše první rande si nenechám zkazit. Naše cože co? Jestli ti to vadí můžeme se jenom projít. Ne, jen sem překvapená,'' usmála sem se a objala ho. ''To sem rád. Překvapuješ mě. A to sme na cestě jenom deset minut. Už se těšim až tam budeme. Doufám že se ti to bude líbit. Uvidímě.'' Konečně sme byli na místě. ''Jsme tu,'' zasmál se a zastavil před jednou vesničkou. ''Jdeme sem? Jo. Co když nás někdo pozná? Tady se bát nemusíš. Co tu budeme vůbec dělat? To uvidíš,'' zasmál se a vedl mě dál. ''Asi za dvě hodinu tu začíná každoroční slavnost, takže se zatim projdeme. Dobře.'' Itachi se najednou zastavil před obchodem s dívčím oblečením. ''Jdeš? Co tady? Potřebuješ něco na sebe. Jestli si nepamatuješ nechal si všechny moje věci tam, když si mě unášel, takže nemam prachy. O to se nestarej a pojď." Překvapeně sem se na něj dívala a myslela sem že se zbláznil. "Nech si ty pohledy, vim co si myslíš," zasmál se a táhl mě dovnitř. Nakonec mi koupil boty, spodní prádlo, sukni, kraťasy, kaltohy a tři trička. "Itachi ty ses fakt zbláznil?" Zasmál se a táhl mě do dalšího obchodu. Brala sem to jako souhla. Koupil mi ještě mikinu. "Kam mě vedeš tentokrát? Na oběd," usmál se a políbil mě. "Itachi nemůžeš mi všechno kupovat. Koupil sem to jenom to nejdůležitější." Zavrtěla sem hlavou a zasmála se, "díky. Nemáš zač, teď se pojď najíst." Konečně sme si sedli. Obsluhovala nás docela mladá holka. "Líbíš se jí. Jak to víš? Holčičí instinkty. Takže podle čeho to víš? Nevim, jenom se na tebe pořád kouká a že se na tebe furt usmívá. Dál? Prošla tady minimálně pětkrát, utírá stoly aniž by u nich za tu dobu někdo byl, rozlila tu pití a napsala svoje číslo na účet a dala ho tobě. Toho sem si ani nevšim." Oba sme se zasmáli. "Mimochodem, přijdou včichni z Akatsuki. To mi říkáš až teď? Promiň zapoměl sem. V pohodě, jenom je neznám. Občas sou i milí," mrkl na mě a odešli sme. "Oni to vědí? O nás? Né, o těch za náma. Nevim a je mi to jedno. Kdy a kde? Teďka a támhle," ukázal na partu a já už viděla Kisameho, Sasori, Deidaru a Peina. Znám jenom čtyři z nich a jednoho jenom od pohledu. To nevadí," zasmál se. "Koukám že ste nakupovali, dostanu taky něco? Hidane mlč. Sorry Itachi, kdo to je? Naki, bude nám dělat špeha v Konoze. To je ta, která už měla bejt dávno mrtvá," zamračil se Sasori. "Jak vidíš tak nejsem. Kde je Konan?" ptal se Itachi Peina. "Má jinou práci, nepřijde. Škoda mohla se bavit s Naki. Můžu se bavit i s váma. Já vim ale si tady jediná holka." Podívala sem se na všechny ostatní a pak zase na něj," myslíš? Tak ne no," zasmál se. "Kdo je ten v tý masce. To je Tobi, ani sem si ho nevšim je moc ticho. Itachi-san vy spolu chodíte?" zeptal se Tobi a i ostatní se podívali. "Myslim že je to dost jasný. A Itachi-san... Tobi! Pardón Itachi-san." Zasmála sem se a Itachi protočil oči. "Kluci, pohlídáte mi jí chvíli? Jasně, že se ptáš. Neboj Itachi bude v poho. Fajn, díky. Kam jdeš? Jenom si něco zařídim a hned sem zpátky. Okej," usmála sem se a políbila ho. "Hej, hej nechte si to na pak," zašklebil se Deidara. "Tak se nedívej. "Protočil oči a Itachi odešel.