Proč zrovna on...3
Svalila sem se na zem a nemohla se skoro hýbat. ''Co s ní je? Má v sobě můj jed,'' pousmál se Sasori na Itachiho. ''Hm... Musíme zpátky do vesnice najít protijed,'' řekla Sakura a podívala se na ostatní. ''Máš pravdu, ale na noc musíme zůstat. Dobře, postarám se o ní. Kluci vy doneste vodu a tyhle věci. Hned to bude,'' usmál se Sasuke a Sakuře se rozjasnil obličej. Postarala se o mě a pak usnula. Uprostřed noci sem se vzbudila. Strašně mě bolelo celý tělo. Chtěla sem se napít ale nešlo to, nakonec sem pokus vzít vodu a napít se vzdala. ''Asi chceš napít co?'' zeptal se mě povědomý hlas. odívala sem se nad sebe a chtěla zakřičet, ale jeho ruka mi v tom zabránila. ''Co tady děláš? Co chceš? Nekřič nebo je vzbudíš. O to mi taky jde!'' Zavrtěl hlavou a vzal láhev s vodou. Dívala sem se na něj co udělá. Dal mi napít. Podívala sem se na něj s nedůvěřivim pohledem a opatrně sem se napila. ''Díky,'' řekla sem tiše a čekala co bude dál. Najednou mě vzal do náručí a postavil se. ''Co to sakra děláš?'' zvýšila sem hlas a Itachi se zamračil. Najednou sem byla děsně unavená a zavírali se mi oči. ''Tys mi dal něco do pití, že jo? Nejsi blbá. Co mi to udělá? Jenom budeš chvíli spát,'' řekl a já sem usnula. Když sem se probudila nemohla sem se vůbec pohnout. Všechno mě bolelo a pálilo. Otevřeli se dveře a objevil se Itachi. Až teď sem si uvědomila že ležim v posteli a sem v nějakém pokoji. ''Jak je ti? Jako kdyby po mě přeběhlo tucet slonů a byla sem v ohni, jinak celkej fajn. Máš ještě den než umřeš. A co já s tim?! Řekni mi jak se jmenuješ a možná ti pomůžu. Možná? Budu od tebe něco potřebovat. A co? Abys pro mě pracovala. Můžeš mi to říct přesněji? Chci abys mi dávala informace z Kohohy, nic víc. Co z toho budu mít? Budeš žít a můžeš se přidat k Akatsuki. Jakej debil by šel k Akatsuki.'' Itachi se na mě podíval, ''vlastně ty, promiň. Bereš to? Ne! Proč? V Konoze žiju a mam tam rodinu a kamarády. Stačí když mi budeš dávat jen informace. Nejsem svině, dojdi si pro ně sám. Jak chceš ale Konohu už nikdy neuvidíš. Když to přijmu, můžu žít jako do teď? To není žádnej problém. Dobře, beru to.'' Itachi se mírně pousmál s odešel. Po chvíli se vrátil s injekční stříkačkou v ruce. Tekutina v tom měla načervenalou barvu. ''Co to je? Protijed. Doufám že mě nezabiješ. Hodíš se mi takže ne. Jo, to je fajn. Kam tě zasáhl?'' Najednou sem se začervenala, ránu sem měla na hrudníku. Bylo to řezná rána, která mi sahala trochu i na prso a výš. ''Takže? Proč to chceš vědět? Ten protijed musim dát do stejnýho místa kde je jed. Aha, tak v tom případě to nech bejt. Proč tak najednou? A nemůžeš to píchnout jinam? Ne.'' Chvíli sem přemýlela a pak sem se na něj podívala. ''Zvládneš to píchnout po slepu?'' Itachi si mě prohlídl a najednou ze mě strhl triko. ''Sakra co to děláš?! Chci ti pomoc. Tohle je úchylný. Ještě ne. Hé...? Sundej si i tu podprsenku. Proč? Ty víš proč? Nemůžu. Proč? Nemůžu se hejbat a navíc... Bojíš se mě? Slyšela sem vás se Sasukem a potom co dělal... Nejsem jako on. Ale stejně.'' Pomalu mě posadil a rozepl mi to. ''Můžu? Myslim že mi to sundáš i bez dovolení. Máš pravdu.'' Vzal do ruky zase stříkačku a píchl mi to do rány. Zasyčela sem bolestí. ''Vydrž ještě chvíli. Bolí to.'' Konečně to vytáhl a odešel. ''Héj to mě tady tak necháš? Počkej chvíli.'' Čekala sem než se vrátil a u toho přemýšlela. Po chvíli přišel s desinfekcí. ''Už to mam ošetřený. Je to možný ale musim ti to zašít. Cože?! To kvůli tomu protijedu. Máš jen desinfekci. Zbytek už tu mam. Tak dělej.'' Občas to bolelo ale tak hrozný to nebylo. ''Asi za dvě hodiny se budeš moc hýbat. Jakto že si měl protijed? Každej dostal lahvičku kdyby se Sasory naštval nebo tak. Ahá. Už mi řekneš jak se jmenuješ? Dáš mi něco k pití? Tak počkej. Jo a nic co mě uspí nebo tak něco. Už se nemusíš bát.'' Donesl mi pití a pomohl mi se posadit. ''Díky,'' pousmála sem se. ''Takže? Naki. Ty chceš Sasukeho? Ne! Co ti udělal? Chce abych se s nim vyspala. Udělala si to? Ne, nikdy. To tě obdivuju, každá se s nim vždycky vyspala. Já vim. Ty to ale prej děáš taky. Tim chceš říct co? Nic, jenom že podle Sasukeho chceš všechny do postele. Ale podle Sasukeho,'' řekl a odešel. Usnula sem a asi po dvou hodinách sem se vzbudila. Itachi stál vedle postele a díval se na mě. ''Už se můžeš hýbat?'' Opatrně sem se protáhla. ''Jo, už je mi o dost líp. Fajn,'' řekl a něco po mě hodil. Měla sem na sobě deku takže mi půjčil jeho triko. Oblíkla sem se do černého trika s dlouhým rukávem. Šla sem hledat něco k jídlu. Otevřela sem dveře a rozhlídla se. Bylo to tu dost velké. Sešla sem dolu a zamířila ke kuchyni. Byl ke mě otočený zády a něco dělal. ''Já mam hlad, řekla sem chraplavým hlasem a zívla si.'' Itachi se na mě podíval a zasmál se. ''Co je tu k smíchu? To triko, sluší ti to,'' zase se zasmál a otočil se zpátky. ''Můžu se najíst? Sedni si, už to připravuju.'' Než to dodělal hrála sem si s rukávy, který sem měla minimálně o pět centimetrů delší. ''Promiň ale menší nemam a to tvoje je roztrhaný a krvavý. Kdyby si vzal moje věci tak není co řešit. Já ti je vzal, ale jenom zbraně. Aha no, taky chytrý. Nevěděl sem kde máš zbytek. Aspoň že mam zbraně,'' vzdychla sem si a začala jíst. ''Co to vůbec je? Jídlo. To vim taky. Maso.'' Protočila sem oči a dál jedla. ''Kde to vůbec jsme? Sem vždycky chodim když nechci aby mě našli. Nikdo neví kde to je? Ne, jenom já, ani Pein to neví. Takže tady se ukrýváš, jó? Jo, vlastně ani ty nevíš kde sme. Kdy se vrátim do Konohy? Až budeš připravená. To už sem. Ještě minimálně pár týdnů. Proč? Budu tě trénovat. Sem silná už dost. Nechala ses zasáhnout od Sasoriho a nechtěj abych mluvil i o Sasukem.'' Zamračila sem se. ''Nezmínil ses o tom že tady budu a ještě k tomu budu muset trénovat. Ještě tě můžu zabít. Nikdo tady neříká že to odmítám, jen si mě neupozornil. To není všechno. Tak co ještě bude?