Love povídky

 "Zítra už máš bojovat s Kisamem. Já vím, takže bysme měli ještě trénovat. Už nemusíme," zasmál se s šibalským úsměvem a políbil mě. Hladila sem ho po jeho dokonalém těle a zase sme skončili v posteli. "Tohle je náš poslední den," vzdychl si. "Co zítřek? Ráno bojuješ a hned potom odejdeš. Nemůžu zůstat? Bohužel, jen doufám že ho porazíš. Co se stane když ne? Buďto budeš mít další výcvik, nebo tě zabijou. Fajn, já ho porazim. Dyť já vim. Musim ho porazit, už jenom kvůli Nakaovi." Itachi mírně pokrčil nos. "Promiň ale nemůžu to jen tak nechat. Dyť jo, sem v pohodě. Budou tam všichni z Akatsuki? Jo ale asi se porvu se Sasorim. Tys to furt nevypustil z hlavy? Ne a ani to nehodlám udělat. Ještě se ti něco stane a já tě dorazim zlato. Jestli mě hodláš dorazit tak můžeš zůstat v posteli a pokračovat," mrkl na mě. Potom sme šli ještě chvíli trénovat. Po tréningu sem si šla zbalit zbraně a vykoupat se. Itachi udělal večeři. Poslední večer s nim sem si užívala. "Naki uvidíme se každý týden," prolomil ticho. "Jo ale to je dlouho a co když to praskne? O to se postarají Akatsuki. Jak? Mno jak bych to řekl, nejpíš zaůtočí na Konohu a ty proti nim budeš taky bojovat. Jo tak, fakt nenápadný. Nevim co maj v plánu, vim jen tohle. Nebude se jim zdát divný že se po třech týdnech vrátim a budu uplně v pohodě?" Itachi se rozpačitě podrbal na hlavě, "myslim že po boji s Kisamem budeš vypadat dost věrohodně. To je fakt. A kdyby to nestačilo tak maj v plánu tě trochu zmrzačit. To mi řikáš až teď?!" pozvedla sem mírně naštvaně obočí. Na Itachim bylo vidět že pod mým pohledem lehce znervózněl. "Zapoměl sem?" zaváhal a zvedl se. Já na tebe v tý Kohoze asi taky zapomenu," pokrčila sem s úšklebem nos a zasmála se. "Jak chceš," slyšela sem tichou odpověď od Itachiho, který ke mě stál zády. Zvedla sem se zezadu ho objala. "Itachi co se děje?" lítostivě sem se zeptala ale on se pořád neotáčel. "Nic. Poznám to, celej večer si nervózní a smutnej." Itachi si vzdychl. "Nechci aby si odešla. Já taky nechci ale musím. Prostě se o tebe bojím. Trenéval si mě, budu v pohodě." Trochu se zasmál a neodpustil si poznámku, "a ne jenom na bojišti. Už si v pohodě? Jo, promiň," usmál se a políbil mě. "Nemáš se za co omlouvat ale příště mi to řekni. Jistě šéfe. Hele Itachi kdy se budeme scházet? Každou neděli o půlnoci a přijdu až na dva týdny. Proč? Pein. Aha, a kde? Prostě buď o půlnoci doma. Okej, přijdeš sám? Poprvý se mnou asi někdo půjde. Škoda, ale nevadí, jenom neber někoho blbýho. Nejspíš stejně půjdu s Kisamem. No jo, tvůj parťák. Přesně tak. Půjdeme už spát? Jo vstáváme docela brzo. Proč? Chci si tě ještě užít," zasmál se a odnesl mě nahoru. "Dobrou zlato," dlouze sme ho políbila a přitiskla se k němu. Itachi mě sevřel v jeho náručí a já spokojeně usnula. Ráno jsem otevřela oči a nad sebou viděla Itachiho. S úsměvem se na mě díval. Držel mě jak malý mimino, ale ani mi to nevadilo. Posadila sem se a dala mu pusu. Na stolku bylo kakao a lívance. "Kdy si to stihnul? Trochu sem si přivstal. Téda, si nejlepší. Dobrou chuť," zasmál se a pustil mě. S chutí sem se pustila do snídaně. "Chutná? Strašně," zasmála sem se. Potom sem šla do koupelny a Itachi do kuchyně. "Měli bysme se jít připravit." Vzdychla sem si a kývla. Vzala sem si na sebe své staré roztrhané oblečení. "V tomhle sem tě poprvý viděl. To je divný když to bylo moje jediný oblečení tady. To je fakt. Už si připravenej? Už jenom plášť. To je pravda, taky bych si ho mola vzít," zasmála sem se a běžela zpátky. Itachi už na mě čekal u dveří. "Můžeme jít? Jo, můžeme." Šli sme do jednoho z úkrytů. Vůbec sem se nedivila když Itachi zastavil před jesnou veklou jeskyní. Všichni už tam čekali. Jako poslední stál Sasori. Itachi si ho hned všiml a věnoval mu první vražedný pohled doprovázený sharinganem. Sasori si jen potichu odfrkl a zlostně se na mě podíval. "Děje se něco?" všiml si hned Pein. "Ne. Dobře, tak klid." Všichni se se mnou přivítali, byla tam i Konan. "Sluší ti to," objala mě s úsměvem. "Díky, ale vůbec sem nechápala jak se ti to vešlo do tak malý krabice. Já taky ne, ale větší sem neměla." Potom Pein pískl a všichni se vedle něj seřadili. "Naki, koho sis vybrala jako svého soupeře?" Pousmála sem se a poukázala na Kisameho. Na všech bylo vidět překvapení, jen Kisame se tvářil jako by to věděl. Podívala sem se na Itachiho, ale jen zavrtěl hlavou a tak odpověděl na mou otázku, jestli mu to řekl. "Copak, překvapená že sem to věděl? Trochu jo. Řekněmě že sem si tě pamatoval a i tvého přítele Nakaa." Ostatní teď nechápali. "Myslela sem, že si už nevzpomeneš," zasmála sem se a postavila se do bojové pozice. "Jak bych mohl, nabodl se mi na kunai. Vždyť si ho chtěl zabít. Ne, jen ho zranit. Ale zabil si ho. Ne, mířil sme vedle, jenže on mi tak skočil. Ale je mrtvej! Jo ale já nemířil na žádný důležitý orgán ani na tepny. Fajn tak začneme bojovat." Kisame se zasmál a sáhl pro svůj meč. Já si vzala katanu a boj začal.