Proč zrovna on...10
Ráno mě Itachi vzbudil ve čtvrt na šest. "Proč si mě nevzbudil dřív?! Chtěl sem se první připravit a čekal sem na záskok. Kdo to je? Zklamu tě ale Deidara to není. Hidan? Sasori. To nevadí, aspoň si zatrénuju. Jako kdyby si se mnou netrénovala. Jo ale Sasori mě šetřit nebude. Právě proto ho nechci. Klid, sám si řikal že mě šetřit budou. Jo ale jenom když to nebude Zetsu, Kakuzu nebo Sasori. Co Pein? Pein se jenom tváří drsně, jinak se vážně v poho. Takže něco jako ty. I tak se to dá říct." Chtěla sem se zvednout ale zastavil mě. "Klidně ještě spi, stejně už odcházím. Vrať se mi brzo," usmála sem se a objala ho. Itachi mě políbil a odešel. V osm mě vzbudil Sasori. "Máš půl hodiny. Hm... Budeš trénovat i s kartáčkem v puse jestli to nebudeš stíhat. Dyť už du," zívla sem si a otočila se na druhou stranu. Po půl hodině na mě vylil sklenici studený vody. "Co to sakra děláš?! Jdeme. Sem v pyžamu. To nevadí." Nakonec sem vylezla a šla za ním. "Sasori..? Jo. Upřímně tě nesnášim. Jenom kvůli tomu že musíš trénovat v pyžamu, protože ses nepřipravila? Ne, protože si mě polil. Měla si vstát. Nevzbudil si mě. Ale jo a pak si spala dál. Mě musíš budit dýl. Pro příště to vim, teď začneme trénovat. No jo šéfe." Sasori mě opravdu nešetřit. Jakmile to ukončil svalila sem se na zem a už se nezvedla. "Ty zůstáváš? Jo, nemůžu se pomalu hýbat a to nebe je fakt hezký. Já nejsem jak Itachi, nechám tě tady. Nikdo po tobě nechce abys mě odnášel. Fajn, dyštak se ještě uvidíme." Pomalu sem usínala dokus sem někoho nezaslechla. "Naki co tady sakra děláš?! Usínám, už si zpátky? Jo, ale proč si v pyžamu? Nestihla sem se ráno převlíct ani nasnídat." Itachi mě vzal do náručí a odnesl zpátky. Posadil mě na gauč a díval se na mě. "Takže za prvý se převlíkneš. Za chvíli. Donesu ti to. Fajn, díky." Nechtěně sem se zvedla a převlíkla z jednoho pyžama do druhýho dokud byl Itachi vedle. "Co to zranění je to v pohodě? Snad jo. Pak se na to podívám, první se ale naíš a napiješ. Docela šílíš, stalo se něco na misi? Na misi nic, Sasori mě naštval. Proč, jenom sme trénovali. Si celá zmlácená. Jak to víš? Mno nemůžeš se hýbat a... a viděla ses vůbec? Máš všude modřiny. Klid zlato, co ta mise? Hele kotě teď se nechci bavit o misi ale o tom, že Sasoriho zbiju. Tak se mi nechtělo vstávat, upozornil mě. Mě nejde o to že si trénovala v pyžamu. Tak o co? Zmlátil tě. Byl to tréning, to je normální. Ty to nechápeš. Tak mi to vysvětli. Nemá tě rád, nevěří ti a chce tě dostat pryč! Jak to víš? Slyšem sem to, pohádal sem se kvůli tomu s Peinem. Aha," řekla sem a šla se najíst. "Můžu se jít vykoupat? Dojdu pustit vodu. Díky." Vrátil se a sedl si naproti mě. "Ukážeš mi to tvoje zranění?" Pozvedla sem obočí a podívala se na něj, pak zase jinam, "mam to v pohodě." Itachi se zamračil a zvedl se. Trochu sem se lekla ale šel do koupelny. "Máš tam vodu." Usmála sem se a políbila ho. Svlíkla sem se a prohlídla se v zrcadle. "Tohle Itachi nesmí vidět," řekla sem si když sem viděla krvavé rány na svém těle. Potom sem vlezla do vany a smyla ze sebe krev. Potom sem šla zpátky za Itachim. "Ukážeš mi tu ráno kotě? Já to mam fakt v pohodě, víš že bych ti to řekla. Proč mi to nechceš ukázet? Mam to na blbym místě," zašklebila sem se. Itachi se zamyslel. "Ten rozhovor včera..." usmál se a prohlídl si mě. "Ty si vážně děsnej," šťouchla sme do něj. "Ale no tak, dělám si srandu, do ničeho tě nenutim. Já vim," zasmála sem se a on mě políbil. "Ale stejně tě donutim ukázat mi tu ránu, potřebuju ti to vyčistit. To zvládnu i sama když mi to dáš." Itachi protočil oči a podal mi to. "Díky. Jo tak si to di vyčistit. Oukej," zvedla sem se a šla zase do koupelny. Bylo mi dovný že mi to dal bez hádání, ale nakonec sem to nechala plavat. "Nezranila ses u toho? Myslim že ani ne," zasmála sem se na něj a vrátila mu to. Itachi se na mě podíval. "Co je? Ne nic, jen sem měl takovej pocit že přede mnou něco tajíš. To je jen pocit, nemam co," pousmála sem a šla do postele. "Ty nejdeš spát? Jo ale až potom musim si něco dodělat. Dobře dobrou," usmála sem se, políbila ho a šla spát.