Proč zrovna on... 18
Další den jsem se vzbudila až v 10 a pořád sem nebyla schopná vylézt z postele. Po chvíli převalování z boku na bok jsem se zvedla a šla se osprchovat. V hlavě se mi honily myšlenky co řeknu Sasukemu, co když to vše praskne... Nevěděla sem co budu dělat a pořád mi to vrtalo hlavou. "Kde máš Idateho?" podívala se na mě mamka když sem přišla do obýváku. "Musel se vrátit. Kdy ho zase uvidíš? Nevim a nechci to teď řešit. Dobře, máš v kuchyni jídlo. Díky," šla sem tam a jen se v tom rýpala. Snědla sem pár soust a odnesla to. "Mami půjdu za Hinatou. Dobře," kývla a já odešla. Šla jsem sem směrek k ní a viděla sem Nejiho. "Neviděl jsi Hinatu? Je na misi, proč? Jen tak chtěla sem pokecat. Aha, a nechceš se projít? Klidně," usmála sem se a někam sme šli. "Už ti dal Sasuke pokoj? Jak se to vezme," vzdychla sem si. "Takže pořád po tobě chce jen to jedno. Jo ale já nechci. Aby to nedopadlo jako minule. To už se nestane, od pondělí budu trénovat s Tsunade takže se snad ubráním. S Tsunade? Jo. Tak to hodně štěstí, snad to přežiješ. Jak to myslíš? Je dost tvdrá co se týče tréningu. Alespoň se něco naučím. To je pravda ale budeš u toho dost trpět, budeš domu chodit totálně zmlácená. Já vím ale i tak do toho jdu. Tak to si dobrá, ještě nikdo si na to netroufl. Všechno je jednou poprvý," mrkla sem na něj. "A co vlastně ty a Tenten? No...jak bych to řekl," vzdychl si a podíval se stranou. "Rožešli ste se? Ne, jen to poslední dobou moc neklape. Nevíš čím to je? Od doby co se vyspala se Sasukem je to divný, nemáme si co říct, pořád se jen hádáme a ještě se vyspala s Kibou? Cože?! Bohužel to tak je. Tak to je mi líto, proč to udělala? Nevim ale prostě už to není ono, chci holku co mě nepodvede. To chápu ale proč s ní teda pořád jsi? Asi sem se ještě neodhodlal k tomu se s ní rozejít. Víš není to tak že bych vám to přála ale jestli to tak cítíš tak do toho, protože takovýhle vztah nemá cenu. Já vím, máš pravdu, díky. Nemusíš mi děkovat," usmála sem se na něj. "Asi teď udělám chybu, ale nebudu toho litovat," zamumlal a políbil mě. "Neji..." vzdychla sem a ani nevím proč sem mu polibek opětovala. Líbal skvěle a mě se to líbílo. Pak sem si uvědomila co dělám a že mám Itachiho a odtáhla sem se. "Neji tohle nejde promiň. Proč? Pořád si přeci s Tenten a já nevím...nejsem si jistá jestli je to dobrý. To chápu, promiň. Nejsem naštvaná jen sem zmatená." Neji se jen zasmál a pak se otočil směrem kam sme měli namířeno. Šla sem za ním a dál sme se bavili jakoby se to nestalo. "Snad to někdy zopakujeme," zastavil u svýho domu. "V to taky doufám," usmála sem se a dala mu pusu na rozloučenou. "Cestou domu jsem o tom přemýšlela, Neji byl hezkej, chytrej a v pohodě, jenže já měla Itachiho a rozejí ani podvýst sem ho nechtěla. Do toho tu byl Sasuke, kdyby nevěděl že tam Itachi byl bylo by to o dost lehčí. Ani jsem si nevšimla že jde celou dobu za mnou dokud si neodkašlal. Polekaně sem se otočila a viděla jeho úsměv. "Co po mě zase chceš? Nic, jen sem tě zahlídl a napadlo mě že si promluvíme. O čem zase? Nechci to řešit tady venku. Fajn, můžeme jít ke mě," navrhla sem protože sem věděla že tam si nic nedovolí když je tam mamka. "Dobře, odsouhlasil to a šli jsme mlčky ke mě. Mamku jsem jen pozdravila a zamířila si to ke mě do pokoje. "Sedni si," řekla sem mu to jak psovi. "Haf", zasmál se a posadil se na kraj postele. "Tak o čem chceš mluvit? Vzdávám to," vzdychl si. "Co? Teď tě nechápu. Došlo mi že násilím tě nikdy nezískám a po tom všem už vůbec ne. Takhle to zkoušíš na každou? Ne, prostě ses mi líbila, chtěl sem tě za každou cenu mít jenže vím že to nejde.Hm, jasně. Klidně mi nevěř ale zamiloval sem se, vím že máš něco s Itachim a to mě štve a když sem tě teď viděl s Nejim tak je mi jasný že šanci nemám. Tsunade nic řikat nebudu o tobě ani o Itachim jen mi řekni proč zrovna on? To nepochopíš a nechci aby si to řešil. Chci to řešim, chci ti pomoct aŤ je to cokoliv i kdyby si pro něj dělala špeha tak ti chci pomoc. Cože? Itachiho nenávidím a chci ho zabít ale jestli ty ho miluješ... Sasuke měl bys vědět jednu věc. Jakou? Itachi nezabil klan jen aby si něco dokázal, byl k tomu donucen Madarou. Ty žiješ protože tě milovat, si jeho brácha a on tě chránil. U Akatsuki je jen proto aby se mohl pomstít. A ano jsem špeh pro Akatsuki ale vzala sem to jen prot aby sem mohla dál žít. Jak to víš? Občas mluví ze spaní. Jo to vím..jak dlouho to vůbec táhnete? No...on mě zachránil a pak to nějak začlo. Bojíš se že se dozví to s Nejim? Jo, on se totíž dozví všechno," vzdychla jsem si. Sasuke se chvíli zamyslel a pak se na mě s povzdychem podíval. "Použij něco v tom smyslu že tě políbil a tys mu to opětovala jen kvůli tomu aby tě nikdo z ničeho nepodezíral. Přeci jen si krásná a super holka okolo který se motá hodně kluků a ty s nikým nejsi. Časem by jim to připadalo divný tak tě napadlo že to budeš táhnout jakoby s Nejim a vše bude ok. To není špatný, díky," usmála sem se. Podívala jsem se na okno na kterém byla zatažená žaluzie takže nebylo vidět jak dovnitř tak ani ven. Po chvíli ticha zaklepala máma a vešla. "Děje se něco mami? Jdu se rozloučit, jdu do práce. Aha, tak se měj hezky," usmála sem se a ona odešla. "No, dáš si kafe nebo tak?" podívala sem se na Sasukeho a pořad sem měla divný pocit že se o něco pokusí i po tom všem co mi řekl. "Rád pokud ti nevadím. No, pokud nebudeš nic zkoušet tak v pohodě. Nebudu slibuju. Dobře ale mohl bys něco udělat? Jasně o co jde? Mohl bys poslat pryč klon kdyby náhodou něco tak aby si pak bůh ví co nemysleli. Jo bez problému," kývl a udělal to. Klon odešel a já zatim udělala kafe a sedli sme si do kuchyně ke stolu. "Promiň i za to vyhrožování," podíval se na mě. "Neomlouvej se, vypovídá to o tobě že to máš rád tvrdší." Sasuke se jen zasmál ale neodpověděl. "Předpokládám že mám pravdu," podívala sem se na něj a čekala ja jakoukoli rakci. "Máš pravdu, nejsem romantik," přiznal. "Dobře že to přiznáš, ne každá holka je na romantiky. A ty? To se neříká," mrkla sem na něj. On se jen usmál a díval se na mě. "Nevím co si o tom mám myslet, asi zajdu za Itachim jak to má on. On to má podle nálady," zasmála sem se. "Radši změníme téma. Fajn ale mam ještě otázku. Jakou? Proč všechny ty holky? To je složitý. Zkus mi to vysvětlit. Prostě sem čekal na nějakou která bude jiná..prostě která se mi bude líbit. Aha a našla se taková? Možná ty, jen ve špatnou chvíli, ty máš Itachiho a já se choval jako debil. Sasuke tohle už bych neřešila. Dobře. Dáme si saké? Máš? Jistě, aspoň si připijeme na náš mír. To beru, příště tě zvu já. Budu si to pamatovat," usmála sem se a podala to. Pak jsme se napili a dál se bavili. "Musim si odskočit," zasmál se přiopile a zvedl se. "Víš kde to je? Myslíš že ne. Fajn pojď zamnou," zvedla sem se a sotva sem si stoupla tak se mi podlomila kolena. Sasuke se na mě podíval a zasmál se. Nesměj se a pojď," šla sem do koupelny a posadila se na vanu naproti záchodu. "Budeš tu celou dobu?" podíval se na mě tázavě. "Vadím ti? Ne to ne. Tak vidiš, jsem líná se zvedat a někam se mi nechce. Dobře no," zasmál se a já se na něj celou dobu dívala. "Budeme tady a nebo se přesuneme zase dolu? Hm...říkám že jsem líná," zamumlala sem a lehla si do vypuštěné vany. "Ježiš," zasmál se a šel ke mě, naklonil se a chtěl mě zvednout ale já ho schodila přímo na sebe takže jsme tam leželi oba. "Promiň," zaculila sem se a dívala se mu do očí. "Taky si línej se zvedat? Jo, ale nemůžeme tu takhle být. Proč, nějak se zabavíme," mrkla sem na něj šibalsky.