Love povídky

 Když sem se ráno vzbudila Itachi nikde. Povzdychla sem si a ještě chvíli ležela. Po deseti minutách sem se zvedla a šla se umýt. "Naki pojď dolu!" zavolala máma a já poslušně šla. Sotva sem vešla do kuchyně a nestačila sem se divit, Itachi seděl u stolu a mamka naproti němu. "Dobrý ráno," zvedl se a dal mi pusu. "Měla by ses nasnídat, Idate nám donesl snídani. "Páni ty se překonáváš," usmála sem se na něj. "Musím do práce takže se mějte hezky," zvedla se mamka, vzala si věci a odešla. "Co tu děláš? Nechtěl sem tě budit a přišla mamka a řekla ať jdu klidně do kuchyně. Měl si říct ne. Klid, všechno je v pohodě, má mě ráda. Zatím... Nebuď tak negativní, nic se nestalo, jen sme si povídali. No právě, mamka se nezdá ale je dobrá, všechno prokoukne. Zlato klid," zasmál se a políbil mě. "Fajn zkusim to," zasmála sem se a někdo klepal na dveře. Šla sem otevřít a Itachi šel pryč aby ho nikdo neviděl. Stál tam Sasuke a Naruto a dívali se na mě. "Ahoj Naki," pozdravil Naruto s úsměvěm na tváří. "Ahoj co se děje? Vypadá to že máme misi. Mise? Teď? Musíme jen pomoc na statku, zabere to pár hodin," zamumlal Sasuke otráveně a ani se na mě nepodíval. "Fajn, tak počkejte jen si vezmu věci," zabouchla sem a šla za Itachim. "Ty už to asi nebudeš až se vrátím že? Ne, musim za Kisamem." Jen sem kývla a objala ho. "Zítra o půlnoci? Jo, přijdeme přesně," políbil mě. "Miluju tě," řekla sem, vzala si věci a šla za nima. "Kde sou ostatní? Sakura nemůže a Kakashi přijde potom. Takže je to jen na nás co? Jo, my musíme makat. Proč zrovna my," vzdychla sem si a šla napřed. Cestou bylo naprosté ticho, nikdo neprohodil ani slovo. Na statku sme se pustili do práce. Když sme měli skoro hotovo, objevil se Kakashi. "Sem tu děcka. Hm...ste nemusel ani chodit, už to skoro máme," zamumlal Sasuke a pak se na mě podíval. "Má pravdu ale jestli chcete taky něco dělat tak dodělejte ten zbytek," usmála sem se. "Ale... Žádný ale Kakashi-sensei my tu dřeme jak volové tak se taky zapojte," zavolal Naruto kterej si tam chodil do půl něla nahej protože mu bylo horko. "Fajn tak klidně už běžte domu," protočil oči a podíval se co ho ještě čeká. "Naruto zajásal a běžel napřed. No bezva, pomyslela sem si a podívala se na Sasukeho. "Proč tak koukáš? Nemůžu snad? To neříkám, jdem? Kam? Domu, nebudu tady tvrdnout když nemusim. Taky to nemam v plánu. Tak jdem? Půjdu za chvíli. Proč? Aspoň pokecáme. Nechci si s tebou povídat ani nic jinýho. Myslim to vážně, chci si jen povídat, navíc se tě na něco chco zeptat. Fajn," šla sem s nim ale držela sem si odstup. "Co u tebe dělal Itachi?! Co tim myslíš? Myslíš že sem nepoznal jeho chakru když sme pro tebe s Narutem šli? Asi ne protože tam nebyl. Nedělej že mě debila vím že tam byl. Dělat ho z tebe nemusím, zvládáš to i sám a nebyl musel ses splést. Vážně si myslíš že ti věřim to všechno? Co všechno? Nikdo by nedokázal vymyslet protilátku na Sasoriho jed kromě jeho samotného. Tím chceš říct že mě chtěl zabít a pak si to rozmyslel a pomohl mi? Každý z Akatsuki má jeden protijed, zachránil tě Itachi a jak ho znám něco tě to stálo takže mi řekni pravdu jinak jdu za Tsunade. A až budeš znát pravdu tak co? Necháš si to snad pro sebe? Jen mi řekni co po tobě Itachi chce. Pochop že s Itachim ani s nikym z Akatsuki zapletená nejsem. Promiň ale tohle ti nevěřim a až řeknu Tsunade to co vim tak to bude brát stejně jako já. Fajn ale dej mi čas. Jak dlouho? V neděli v jednu ráno za tebou přijdu a vyřešíme to. Dobře, budu čekat," pousmál se a zbytek cesty byl v klidu.