Proč zrovna on... 15
"Jak se mam uklidnit?! Normálně, nic zlýho si mi neudělal spíš naopak. Naopak? Vidělala ses vůbec?! Itachi...nechtěla sem by to udělal někdo jinej chápeš? Bála sem se a navíc vim jak by ti bylo kdybys musel koukat," podívala sem se na něj nevinně. "Nebuď na mě prosím naštvanej. Nejsem naštvanej na tebe ale na sebe. Proč? Ty za nic nemůžeš. Mělo mi dojít že si to ty jenže sem byl tak zaslepenej tim že mě naštval že sem to nevnímal. Itachi to nebyla tvoje chyba. Tuhle techniku uměla jen má rodina. Takže to stejně nešlo poznat? Přesně tak," obejmula sem ho. "Ale stejně," vzdychl si a obejmul mě taky. Pár minut sme tam stáli a já pak zvenku slyšela hlasy. "Musíme jít," zamumlal Itachi a odtáhl se. "Už? Jo Pein a Kisame čekají. Proč? Musíme tě doprovodit do vesnice. Nemůžeš jít sám? Zkusím to domluvit, zatím tu počkej." Kývla sem a on šel za nimi. Slyšela sem jak se tam dohadují ale nerozuměla sem. Pak se Itachi vrátil s otráveným výrazem. "Asi to nepadlo že? Mam na krku Kisameho, pak máme misi. Tak fajn, to není problém ne. Nevadí ti to? Vůbec, hlavně že tam budeš i ty. Tak jdem," chytil mě za ruku a vyšli sme. Celou cestu Kisame mlel pantem a mě už to lezlo na nervy a jak se zdálo Itachimu taky. "Sme tu," zastavil Itachi a podíval se na mě. "Jo, kdy se uvidíme? V neděli o půlnoci. Vždyť je pondělí. Jo, to vím ale uteče to rychle," políbil mě a než sem cokoliv stihla říct on i Kisame byli pryč. Šla sem přímo za Tsunade a bez klepání sem vešla. "Naki?" podívala se na mě překvapeně. "Zdravím," usmála sem se a sedla si. "Kde ses tady vzala? Jakto že si přežila?" ptala se hned a já jí to nějak vysvětlila. "Tak di do nemocnice okamžitě. Není potřeba. O tom se nebudu bavit, buď jdi nebo tě tak osobvně dokopu. Dobře, dobře ale když se bavíme o kopání...mám prosbu. Jakou? Uč mě, staň se mým mistrem, chci být silná jako ty. Řekni mi důvod proč bych to měla udělat. Protože když mě chytili byla sem ztracená, neměla sem sílu se jim postavit. Ty si nejsilnější ninja co znám, umíš lékářské techniky a nejen že máš sílu ale máš i vůli a chladnou hlavu, proto tě prosím staň se mým mistrem. Až budeš v pořádku tak začneme. Děkuji," usmála sem se a šla do nemocnice. Zrovna měla směnu Sakura takže mě hned vzala. "Musíš do nemocnice. Je to nutný? Jo, ale jen na pár dní, nanejvýš čtyři. Dobře." Sakura kývla a ještě se mě ptala co se stalo a tak dál. Potom mě poslala do nemocnice. Tam mi dali kapačku a nechali mě. V pokoji sem byla sama takže sem měla klid. "Ále..Naki se vrátila. Sasuke vypadni, nemam náladu na tvoje kecy. Klid, dneska tě nechám, už takhle si na tom bídně. Tak co tu chceš. Jen sem si pro něco přišel. Nic nemam a rozhodně ne tvýho. Ale jo máš, je to jen maličkost. Co to je?" Sasuke se jen usmál a šel ke mě, naklonil se a byl jen centimetr ode mě. Odvrátila sem hlavu ale on mě chytil za bradu a otočil mě k sobě. Dívala sem se na něj a on mě políbil. Chtěla sem se odtrhnout ale držel mě. "Dost!" zamumlala sem naštvaně. Jen se pousmál a odtáhl se. "Sasuke měl bys vypadnout a pochopit že my dva spolu nikdy nic mít nebudem. To bych se hádal. Hm. Uvidíme se," mrkl na mě a odešel. Otráveně sem tam ležala a po hodině usnula. Vzbudilo mě klepání a pak se tam objevili ostatní týmy.